Lebka (kranium) se skládá ze dvou hl. oddílů: A. části mozkové (neurokranium) a B. části obličejové (splanchnokranium, cranium viscerale). A. Část mozkovou tvoří u člověka tyto kosti: kost týlní (os occipitale, obr. 1, O), kost klínová (os sphenoidale, S), kost čichová (os ethmoidale), 2 kosti spánkové (ossa temporalia - T), kost čelní (os frontale, F), 2 kosti temenní (ossa parietalia - P). B. V části obličejové jsou: 2 kosti nosní (ossa nasalia, N), 2 kůstky slzní (ossa lacrimalia, L), 2 kosti lícní (ossa zygomatica, Z), 2 poloviny horní čelisti (maxillae, Mx), mezičelist (os praemaxillare č. incisivum), 2 kosti patrové (ossa palatina), 2 t. zv. dolní skořepy nosní (conchae inferiores č. maxilloturbinalia), kost radličná (vomer), dolní čelist (mandibula, Md), jazylka (os hyoides, H) a kůstky sluchové: 2 kladívka (mallei), 2 kovadlinky (incudes) a 2 třmínky (stapedes).
Mnoho lebečních kostí bylo původně (fylogeneticky) samostatně vyvinuto, druhotně se však jejich počet zmenšil, větš. splýváním, menší částí vymizením. Také embryonální vývoj skýtá mnoho dokladů, že jednotlivé kosti jsou konglomerátem většího počtu skelet. elementů růz. původu.
Kosti lebeční se vyvíjejí jednak na podkladě chrupavky (a to buď direktním nahrazením chrupavky, nebo podél ní), jednak přímo ve vazivu. Celá spodní část neurokrania tvoří se z chrupavčitého chondrokrania; klenba neurokrania (kost čelní, temenní, šupina, kosti spánkové a týlní) se tvoří ve vazivu (desmokranium). Ve vazivu vznikají též ossa nasalia, lacrimalia, zygomatica. Většina kostí splanchnokrania představuje deriváty žaberních oblouků, jaké jsou u nižších obratlovců trvale vyvinuty a u vyšších obratlovců se objevují v embryonálním vývoji. V oblasti 1. žaber. oblouku (t. zv. čelistního) se vyvíjejí: a) ve vazivu, na spod. straně neurokrania: maxillae, praemaxillaria, ossa palatina; b) podél chrupavky tohoto oblouku (t. zv. Meckelovy chrupavky): dolní čelist a ze zad. konce chrupavky: kladívko a kovadlinka.
Z materiálu 2. žaberního oblouku (t. zv. hyoidního) se tvoří: třmínek, bodcový výběžek kosti spánkové (processus styloideus - st), vaz jdoucí k malým rohům jazylky (obr.: tečkov.) a část těla jazylky (H). Ze 3. žaberního oblouku vznikají: velké rohy jazylky a část těla jazylky.
Kosti lebeční, pokud záhy nesrůstají, jsou spolu spojeny chrupavčitě (na spodině lebeční na př. kost týlní a klínová) nebo, mnohem častěji, v úzkých, vazivem tvořených švech (saturách). Na lebce člověka se švy poměrně dlouho udržují; v části obličejové déle než v části mozkové. Na klenbě lebeční vymizí zpravidla nejdříve šev mezi kostmi temenními (šev šípový, počínaje 30. rokem) a šev spojující kost čelní s temenními (šev věncový, poč. 30. až 40. rokem).
[Lebka] novorozence má obvod asi 34 cm, délku od čela k záhlaví asi 12 cm. V místech, kde se na klenbě stýká víc švů, jsou u novoroz. širší místa tvořená ještě jenom vazivem: t. zv. lupínky č. fontanely (fonticuli). Celé splanchnokranium je v poměru k neurokraniu u novorozence nápadně malé, hrboly a drsnatiny, které jsou podmíněny úpony svalů, jsou sotva vyznačeny. Kost čelní a dol. čelist jsou u novorozence rozděleny ve 2 části.
Velikost a tvar [Lebka]-y závisí na stáří, pohlaví a rase. Z rozměrů, které se na lebce stanoví, jsou nejdůležitější: délka [Lebka]-y, t. j. přímá vzdálenost bodů zvaných: glabella (g viz obr.) - opisthokranion (obr.: op). Šířka [Lebka]-y, maximální: vzdál. euryon- euryon (eu-eu). Poměr šířky [Lebka]-y k délce, t. j. i=š.100/d, je t. zv. lebeční index. [Lebka]-y s indexem nižším než 75 se označují za dolichocefalické (lépe: dolichokranní), s ind. do 80 za meso-, nad 80 za brachycefalické (brachykranní). Index lebek z Čech se pohybuje nejčastěji kolem 83 až 84. Výška [Lebka]-y se stanoví zpravidla vzdáleností před. okraje týlního otvoru k místu bregma (obr.: b). Analogicky jako index šířkodélkový stanoví se index výškodélkový a podle něho se mluví o [Lebka]-ách: nízkých (platyč. chamaecefalních), středně vysokých (orthocefalních) a vysokých (hypsicefalních). Výška obličeje se stanoví vzdáleností od kořene nosu (nasion, n) k dol. okraji dol. čelisti (gnathion, gn), nebo vzdáleností od koř. nosu k okr. hor. čelisti (prosthion, pr). Šířku obličeje udává vzdálenost oblouků jařmových (t. zv. zygion- zygion, zy).
Výšku sklenutí [Lebka]-y vystihuje t zv. kalotový index, který udává poměr mezi výškou temene (maxim.), měřenou svisle k vzdálenosti nasion- inion (i), a touto vzdáleností. Kalotový index se pohybuje u Evropanů kolem 60, u Australců kolem 53, u člověka neanderthalského byl asi 47.
Kapacita [Lebka]-y se určuje plněním lebek zrny hořčičnými, prosnými, nebo nejčastěji broky. Obnáší u Evropanů průměrně 1500 ccm u mužů, 1350 u žen. Malá je lebeč. kapacita u Australců (1310 a 1150 ccm). [Lebka]-y ženské jsou průměrně menší než mužské (v lineár. rozměrech asi o 5%, s čet. úchylkami), zvláště v části obličejové, jsou gracilnější stavby (lehčí), mnohdy mají zřetelněji vyznačeny hrboly čelní a temeno plošší, kořen nosu nebývá tak hluboko vsazen jako u lebek mužských. B-ý.